Tak mi aspoň říkají můj páníček a lidé, kteří se o mě starají.
Ale můj páníček se od některých páníčků (kteří mají psi) něčím liší. Pro něj slovo páníček neznamená to, že je můj Pán a já jsem jeho sluha nebo to, že je můj nadřízený nebo něco víc jak já.
Pro něj je slovo páníček něco podobného jak, když vy lidé řeknete bratr. Starší bratr. A já jsem jeho malý pejsek - mladší bratr. Vím, že by pro mě udělal cokoliv a stejně tak i já pro něj.
Má mě hodně rád, ale občas na mě křičí. Tím se nade mě nepovyšuje. Jen mi říká, že jsem něco udělal špatně. Rodič taky občas křičí na své dítě ne? Moje psí maminka mě taky tahala za kůži za krčkem, když jsem něco dělal špatně.
Páníček na mě většinou křičí, když přeběhnu silnici bez počkání nebo, když se chci pustit za nějakou srnkou.
Já to, ale chápu. Má o mě strach, protože jsem ještě malé trdlo a chce mě chránit před světem, který je plný nebezpečí a věcí nebo lidí, kteří by mě mohli ublížit. Lidé jsou totiž, ač si to často neuvědomují, bezohlední vůči nám nebo vůči planetě na které žijí (a často i vůči sobě).
Že ne? Tak proč jsou útulky narvané pejsky a kočičkami? Proč nacházíme s páníčkem při procházkách přejeté pejsky nebo kočky u silnice? Copak nedokážete zhodnotit jestli se o nás dokážete starat nebo ne, a nebo zpomalit při jízdě automobilem, kdyby náhodou některý zbloudilý živočich vlezl na silnici? Copak je pro vás váš čas dražší než život zvířete? Nám zvířatům způsobujete i jiné utrpení, ale o tom vám tu psát nebudu.
To jak se k nám budete chovat nechám na vás a vašem svědomí.
Ale dost o takových škaredých věcech. Něco taky o mě. Jsem jeden z mnoha dětí mojí maminky a přišel jsem na svět spolu se svými dalšími pěti sourozenci. Jen tak mimochodem - na svět jsem se dostal první!
A jsem z nich taky ten nejdivočejší. Miluju běhání! Nejlepší je, když jsme s pánečkem na zahradě v Lužicíh, tam se aspoň pořádně proběhnu. Rád jsem taky, když mě páníček učí povely. Za sedni, lehni, pac a ťap už odměnu nepožaduji, ale za otočku, sudy, popros a jiné další povely už psí piškot požaduju.
Taky rád skáču do hromad listí nebo se válím v písku. Vypadá potom jak čuně. Páníček z toho má vždycky radost.
Někdy se i rád koupu. Jednou jsem páníčkovu maminku shodil do řeky. No nebyla to sranda?
V létě se nejradši válím na slunku a nechce se mi nic dělat. Někdy potom odmítám i venčení.
Ale ze všeho nejradši mám, když jsme všichni pohromadě, mám totiž rád pozornost a rád poslouchám o čem se páníček s rodinou baví.
Občas mě mrzí, že na mě páníček nemá čas, ale chápu ho.
Nic to nemění na tom, že ho mám rád tak jak on mě (ne-li víc).
To bylo krátké shrnutí mého života, jehož většinu mám ještě před sebou.
A význam? Snad pochopíte, že i obyčejný pes jako já má duši, dokáže cítit a lásku dokáže i opětovat. Dokáže projevovat city jako všechny ostatní zvířata. Byl bych rád kdyby jste si to uvědomili a už nikdy se k žádným zvířatům nechovali lhostejně. Vždyť každý má na to právo žít jak uzná za vhodné (což některým zvířatům není dopřáno).
Ať už se rozhodnete jakkoliv budu vás mít rád pořád stejně.
S láskou.
Jack
Žádné komentáře:
Okomentovat